Miroslav Hoza - PANHORAMA a konev na mlíko

Pokračování rozhovoru s Miroslavem Hozou o mezinárodním projektu PANHORAMA a vzniku české sekce.

Co stálo na pozadí české PANHORAMY?

Už při předchozím rozhovoru jsem se zmínil o neobvyklých výstavách Rainera K. Lampinena ve Finsku, kde vystavoval v několika prostorách letoviska v Tampere panoramatické fotografie. Je až neuvěřitelné, kolik fotografií dal každoročně dohromady od autorů z celého světa. Úvodní plakáty je možno najít zde.

Plakátek k výstavě PANHORAMA 1995

Jak to začalo? V roce 1994 mě Rainer našel v Karlově ulici.

Počátkem devadesátých let se stala Praha nově objevovaným městem stovkám profesionálních fotografů, kteří kouzlu našeho hlavního města podlehli. V té době jsem již úspěšně prodával v Karlově ulici vlastní fotografie, kde Karlův most byl velmi častým námětem. Tam mě také Rainer našel a požádal mě, abych poslal něco na výstavu do Finska. Aby moje práce měla punc originálu, koloroval jsem seriál černobílých fotografií pastelem. Tyto originály získaly jednu z hlavních cen na výstavě v Tampere v roce 1994.

Originály již bohužel nemám. Při přípravě výstavy v Teplicích mi nějaký zručný poberta otevřel na parkovišti auto a přivlastnil si tři metrové fotografie a sako. Naštěstí nebyla v kapsách ani vindra. Na ukázku přikládám něco z příprav pastelů.

Miroslav Hoza - Karlův most (kolorovaná fotografie, 1993)

PANHORAMA 1995 v Tampere: o vzniku CZ sekce rozhodnuto.

V roce 1995 jsem stočil několik desítek svých panoramatických fotografií do plastové roury a odletěl do Finska vystavovat. Tam jsem také pomáhal Rainerovi celou výstavu instalovat. I když pomáhala Rainerova manželka, byl to úkol nadlidský. Výstava byla ve čtyřech dřevěných rekreačních domech. Moje práce se vešly do jednoho z nich. Lampinenovi mě častokrát upozornili, že nejtěžší není fotografie vystavovat, ale vůbec je od autorů získat. To jsem během instalace fotografií pochopil: mnohé dorazily až v den vernisáže! A 20 let poté je z toho standard :-( - poznámka redakce.

Na recepci po vernisáži jsem jako patriot a fanda české fotografie trochu euforicky prohlásil, že podobnou výstavu z panoramatických fotografií udělám v Praze. A to jen z prací českých autorů. Tento slib mi Rainer v průběhu dalších let několikrát připomněl a tak jsme startovali první výstavu PANHORAMA až v roce 2002 v Nerudově ulici v Praze.

Věřím, že nejhlubší vzpomínka z první aktivní účasti na projektu PANHORAMA není o „nestíhačce“ při instalaci fotografií. Máte nějaký příběh, o který se s námi podělíte?

Při návštěvě cizí země je vždy snaha každého fotografa vidět něco, co k vidění „jen tak“ není. A samozřejmě uskutečnit zajímavá setkání.

Miroslav Hoza - Finsko 1995

Ve Finsku poblíž Tampere jsem se potkal se strýcem Rainera, nadšeným fotoamatérem, který vlastně byl Rainerovi prvním učitelem a tak trochu jej infikoval něčím, co je mnohým důvěrně známé jako „fotografická posedlost“. Někomu to vydrží celý život. Mezi lidmi stejně poznamenanými okamžitě přeskočí jiskra a pryč je společenská konvence. A tak jsem se dostal do hájemství člověka, který celé léto bydlel jak Robinson v chatě obklopené jezerem. Tak blízko a zároveň tak daleko ostatním. Skleník na zeleninu měl ve staré vysloužilé lodi a celodenní práce byla zaměřena na výrobu plašičů vodního ptactva, se kterým se nechtěl o výpěstky dělit. A tak to všude pískalo, vrzalo a bubnovalo, poháněno všudypřítomným větrem.

Než získal zvětšovák z Meopty, výborně posloužila konev od mlíka a čočky z bazaru.

U kávy z otevřeného ohniště jsme si povídali jen nám srozumitelným jazykem, směsicí finštiny, češtiny a angličtiny. Výborně jsme si rozuměli. Vyprávěl, jaký to byl úžasný zážitek, když po době naprostého poválečného nedostatku získal zvětšovací přístroj z Meopty. Tím nahradil původní zvětšovák, který si sám vyrobil z konve na mlíko a několika čoček z bazaru.

Miroslav Hoza - Finsko 1995

Byl do tohoto místa zamilován. Rovněž tak i do své ženy, která navždy odešla již před léty. Po své smrti chce být tomuto místu nablízku a s notnou dávkou černého humoru předvedl, jak moc to myslí vážně.

Miroslav Hoza - Finsko 1995