Patrik Kovalovský - Příběh pěti fotografií

Příběhem pěti fotografií přispívá i náš zatím nejmladší FOMEI Photographer Patrik Kovalovský. Teprve 17letý fotograf od Prahy má velký potenciál. Sami se o tom můžete přesvědčit v jeho příběhu.


Úvod

Je úžasné, jak se člověk může posunout za tak krátkou dobu. Všech těchto 5 příběhů se totiž stalo za dobu této pandemie. I přestože ne vždy jsem mohl vycestovat, tak jsem si ale našel způsob, jak být kreativní. Před sebou mám ale ještě dlouhou cestu, takže věřím, že můj styl focení a fotky jako takové posunu ještě na jiný level.


Příběh #1

Rok 2038. 25 let po vypuknutí pandemie která vyhladila 60% populace. Lidé tvoří skupiny. Jedna skupina věří v záchranu lidstva, druhá se stará pouze o přežití, zásoby a vytvářejí si různá teritoria. Obě skupiny se nemohou dohodnout a nikomu tato válka neprospívá v přežití po této infekci.

Zde jsem byl mírně inspirován hrou The Last Of Us 2 a hodně se mi zalíbil koncept post-apocalyptického prostředí. Doba infekce Cordycepsu běží v plném proudu a boje mezi skupinami též. Focení, které probíhalo v opuštěném vepříně kousek za Prahou, mi dalo hodně zkušeností o tom, jak fungují blesky v takové akci a také to bylo jedno z prvních focení s FOMEI sotfboxy. Občas dost trvalo, než se blesk nad půl metru tlustou stěnou spustil, jelikož signál občas takovou překážku nezvládal. Též byla legrace čistit doma celý foťák od prachu kvůli kterému se tam také téměř vůbec nedalo dýchat, takže focení probíhalo za velkého kašle. Každopádně se nám jeden takový perfektní snímek povedl, kdy se nám povedlo i rozvířit prach a v postprodukci jsem vytvořil pouze oheň a efekty z výstřelu.

Příběh #2

Přes 300 let stará infekce se vrací a s ní se vrací i Moroví doktoři. Nad městy a vesnicemi září obrovské ohně a plameny. Je tohle začátek konce ?

Nacházíme se v době pandemie. Měl jsem nějaký ten čas navíc, a tak jsem se rozhodl chytit této události. Pořídil jsem masku Dr. Mora, sehnal modela a vyrazil do nočních ulic. Nakonec mě zaujala cesta ke hřbitovu obklopená velkými stromy. Přišlo mi dobré hodit zadní světlo z ulice do červena a vytvořit takovou cestu z pekla do naší země. Noční focení s určitou mírou strachu má své kouzlo a dodalo to tomu atmosféru.

Příběh #3

Znáte ten pocit, když něco chcete zkusit a dlouho se k tomu nemůžete dostat ? Já ano. A tentokrát jsem vzal věci, které jsem připravoval na natáčení klipu. Vzal jsem si klobouk, světlo Fomei LED Mini RGB 12, které jsem dal do klobouku pro osvětlení starého foťáku, který jsem vzal ze své sbírky a nechal jsem ho levitovat. Fotoaparát jsem zavěsil za provázek a zamaskoval zavěšení ve photoshopu. Fotoaparát, kterým jsem fotil jsem nastavil na samospoušť a kolegovi jsem řekl ať mi podrží ten starý foťák na provázku. Byla sranda načasovat fotku tak, aby ten starý foťák působil, jakože vážně levituje. Nakonec jsem spojil 2 podobné fotky, přičemž z jedné jsem vyřízl sebe a z druhé pouze foťák a toto je výsledek.

Příběh #4

Tato fotografie se stala nečekaně speciální a  váže se k ní zajímavý příběh. Tato fotka měla být součástí série snímků hodinek pro klienta, ale nakonec jsem si říkal, že by bylo dobré ty hodinky schovat a vytvořit fotku na styl 30 let pouličních gangů z Birminghamu. Inspiroval jsem se seriálem Peaky Blinders. Focení se odehrávalo u starého nádraží v Kralupech, které bylo celé z cihel, a to mi dost připomínalo Anglii 30 let. Fotku jsem se rozhodl dát do soutěže, kde se podle poroty stala 34. nejlepší fotografií roku 2020.

Příběh #5

Jelikož jsem si dost oblíbil post-apokalyptický koncept, tak jsem musel opět udělat fotku na ten styl. Na své narozeniny jsem navrhl rodině místo Poldi Kladno a zároveň jsem to pojal jako takový nedělní výlet. Takže jsem vzal světla, foťák, odrazné desky, luk, šípy, další vybavení a jelo se. Budova asi 30 metrů vysoká a chtěl jsem vylézt až do čtvrtého patra. Takže do třetího patra jsem táhl všechny a věci a do posledního už chyběly schody, ale naštěstí se tam povaloval velký kámen a díky němu jsem mohl vyskočit do druhého patra. Ostatní věci jsem vytáhl s sebou. Následně jsem vyšel z takové chodby do velkého betonového oblouku a byl jsem uchvácen přesně tak jako na fotce.



Galerie

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookies. Dalším využíváním těchto webových stránek souhlasíte s jejich používáním.