Zvolte jazyk
Volejte +420 495 056 500
20.09.2018

Sportovní fotografie - Tipy z focení downhillu ve špindlu

Několik praktických tipů a triků z focení downihllu ve špindlerově mlýně. Jak nastavit fotoaparát na sport? Ostřící režimy a měření expozice? Více v článku.

Image 0 Tomáš Slavík - 1/1250; f/4; ISO 100; fotograf: Jan Novák

Když mě Michal Maroši pozval na jeho Kemp 4 kids 2018, říkal jsem si, že je to fakt skvělej nápad. Co to je za kemp? Michal, coby bikerská legenda, předává své zkušenosti do rukou mláďat, které se toho fakt nebáli, a jeli na krev. Když máš na dresu „Ride or die“, nic jiného se nečeká.

Teď už z pohledu fotografa. Kromě nastavení fotoaparátu se pokusím rozebrat i okolnosti focení. Přijel jsem na akci, která si žije vlastním životem, a zasahovat jsem do ní mohl pouze minimálně. Z pohledu spolupráce je velká výhoda se se všemi seznámit, představit se, popřípadě si potykat. Když je potkáte na svahu, domluva je daleko jednodušší a všímají si Vás. Všichni účastníci se rozdělili na tři skupiny: nováčkové, pokročilí a zkušenější rideři. Vybral jsem si tedy pro začátek tu nejmladší skupinu a vyrazil s nimi na kopec. V tuto chvíli jsem se spolehl na dvě věci.

1)      Seběhnu kopec k překážce, která se mi líbí, a počkám na ně, než přijedou.

2)      Zvládnu během chvíle najít ideální úhel a expozici

Image 4 Michal Maroši - 1/800; f/6,3; ISO 100; fotograf: Jan Novák

Priorita času

Povedlo se. K mému překvapení i ta skupina začátečníků vypadala na fotkách fakt dobře, ono začátečníka bych si taky představoval jinak. Mimochodem znáte takové ty chytrolíny, kteří říkají „Musíš fotit na manuál, jinak nejsi fotograf…“? Ano, fotit na úplný automat není moudré, fotoaparát má ale spoustu nápomocných režimů, a to právě proto, abychom je používali. Právě v tomto případě mi byl nejlepším parťákem režim „S“. Nastavím tedy rychlost závěrky a zbytek hodnot se dopočítává v průběhu focení. Pokud mám fotoaparát, který nešumí už při ISO 400, mohu zapnout funkci automatické ISO. Fotoaparát se ale snaží držet ISO vždy co nejnižší, takže žádný strach.

Image 1 1/2500; f/5; ISO 100; fotograf: Jan Novák

Měření expozice

Výsledek fotografie závisí ještě na jednom drobném nastavení. Jak jsem výše zmínil, tak fotoaparát počítá správnou expozici podle závěrky, kterou jsem nastavil. Musíme mu ale určit, kde má expozici počítat.

1)      Celoplošně

Fotoaparát si změří celou plochu obrazu, který snímáme a počítá s nejtmavšími a nejsvětlejšími body ze všeho, co v hledáčku vidíme. V ideálním případě se snaží nemít ani přeexponováno, ani podexponováno. Systém fotoaparátu tedy počítá expozici celé fotografie, bez ohledu na to, že chceme mít perfektně vyexponovaného například jezdce. Vše co je na fotce má stejnou prioritu.

2)      Bodové se zdůrazněným středem

V tomto případě fotoaparát sbírá expoziční informace z oblasti ostřícího bodu a z jeho blízkého okolí. Tento režim na sport používám nejraději, pokud chci zvýraznit hlavně aktéra daného sportu. Pokud tedy mířím na bikera, správně exponovaný bude hlavně on a sekundárně i okolní prostředí (les, atd…).

3)      Bodové

Tento režim používám nejméně, ale občas po něm přeci musím sáhnout. Toto měření expozice se soustředí pouze na ostřící bod a absolutně ignoruje prostředí okolo něj. Je tedy složitější s ním pracovat, ale má své opodstatnění. Za předpokladu, že má jezdec světlé triko a tmavé kalhoty, mohu si vybrat, (nevýhoda je, že vlastně musím) jestli mířím na triko, které bude mít perfektní detaily a expozici, nebo se mi perfektně vykreslí černé kalhoty. Bohužel na úkor všeho ostatního.

Kompenzace expozice

Po správném nastavení všech těchto atributů je třeba být neustále ve střehu a pracovat s tzv.: Kompenzací expozice. U Nikonu je tlačítko většinou vedle spouště a po jeho podržení je možné kolečkem zesvětlovat, nebo ztmavovat fotografii. To ale není přesné vyjádření. Tímto posunem totiž pouze zvyšujeme, nebo snižujeme expoziční požadavky. Tato úprava expozice tedy nemusí být nutně škodlivá (pokud fotoaparát není s clonou v koncích a nezvyšuje ISO). Kompenzace expozice se udává v jednotkách EV většinou od -3 do +3 a praktické použití jsem našel například, když mi jezdec z ničeho nic vjel do stínu a byl na obrazovce tak malý, že mi měření expozice se zdůrazněným středem stále měřila osvícenou louku okolo něj. Instinktivně jsem tedy zvýšil kompenzaci expozice na +0,7 EV a jezdec měl na fotografii zachované detaily.

V tuto chvíli už automatická funkce, zdánlivě amatérská záležitost, nevypadá tak lehce, že? Vše je to o cviku, časem již fotograf vše dělá instinktivně a automaticky. S případnými chybami se musí smířit a posunout se dál. Nyní jsme ale docílili toho, že se můžeme plně soustředit na kompozici obrazu a všímat si jen kompenzace expozice.

Image 2 1/3200; f/2,8; ISO 100; fotograf: Jan Novák

Ostření

Ostření je jedna z nejdůležitějších úskalí sportovní fotografie. Důležité je si uvědomit, že když v hledáčku zaostříme například na jezdcovo kolo, ostříme vše co se ve vzdálenosti kola od fotoaparátu nachází. Pokud tedy zaostříme jezdce, zaostříme vše v celé ploše v jeho vzdálenosti. Pokud tedy zaostřím rám kola, bude ostrý i jezdec nad nimi.

Teď zaostřovací režimy. Z mého pohledu, jelikož používám Nikon, jsou to:

AF-S

Pokud namáčkneme spoušť na půl a držíme jí, zaostříme danou vzdálenost, zůstane zaostřená stejná vzdálenost, i když uhneme s fotoaparátem jinam. Můžeme si například z boku zaostřit skokánek, po kterém bude jezdec skákat a poté už mířit zhruba do míst, kde se nad skokem bude jezdec nacházet. Je tu ale riziko, že špatně odhadneme vzdálenost.

AF-C

Fotoaparát kontinuálně zaostřuje vše, co má v ostřícím bodu. Pokud jezdec například jede proti nám, namíříme na něj fotoaparát a pokud máme ostřící bod na jezdci, fotoaparát ho bude celou cestu zaostřovat. V předešlém režimu AF-S bychom ho měli rozostřeného, protože během prodlevy zaostření a stisknutí spouště by nám odjel tak o metr. V tomto režimu však nemůžeme zaostřit například skokánek, a poté zamířit nad něj, protože fotoaparát ihned přeostří na les nebo mraky.

AF-A

je režim, který automaticky volí mezi předešlými dvěma režimy a ano, tady uznávám, že nadělá více škody, než užitku. S naprosto čistým svědomím ho doporučím nepoužívat.

Tyto režimy má téměř každý fotoaparát s jinými názvy, stačí si tedy dohledat informace o jejich nastavení a můžete fotit stejně.

Panning / rozmazání pohybu

Když už máme nafocené vše, co se od nás očekává, že odevzdáme, můžeme začít experimentovat. Například ne každá sportovní fotografie musí být nutně zmražená. Rozmazání pohybu nejlépe zdůrazňuje rychlost, kterou se jezdci pohybují. Chce to však cvik a praxi v jejich používání. Jelikož se z většiny věnuji portrétní fotografii, tento cvik v rukách ještě nemám a tak si toto procvičování nechávám až na chvíli, kdy mám vše nafocené. V tuto chvíli můžeme ve stejném nastavení fotoaparátu snížit čas třeba na 1/500.

Image 3 1/800; f/5; ISO 200; fotograf: Jan Novák

Pomocné ostřící body

Poté je důležité mít dobře zaostřeného projíždějícího jezdce, nejlépe pomocí režimu AF-C. Není však lehké ho udržet v zaostřovacím políčku a proto využívám asistenční ostřící body. Při volbě zaostřovacích režimů můžu použít druhé ovládací kolečko a v tu chvíli se mi kolem ostřícího bodu objeví další. Tyto pomocné body mi udrží jezdce zaostřeného, pokud mi „ujede“ z hlavního zaostřovacího bodu. Kdybych je nepoužil, fotoaparát mi v režimu AF-C ihned přeostří na les za ním. Množství nápomocných ostřícíh bodů si mohu zvolit podle náročnosti situace, například 9, 32, 128.

Sport s blesky

Nedělá to každý a tak jsem si řekl, že stojí za to s klukama něco takového provést. Používat blesky při sportu je nejen zábava, ale i trochu challange. Ono táhnout batoh s technikou někam, kam se autem nedostanete není úplně záživné, o to víc jsem se snažil, aby se mi ta cesta vyplatila. Naštěstí jsou "Téčka" fakt lehký a když jsem je vytáhl z auta, stačilo je díky popruhu hodit na rameno, což dost usnadní cestu. Již při předešlém focení jsem si vybral místo, které se zdálo ideální a usmálo se na mě štěstí. Tomáš Slavík se mi přihlásil se svou skupinou, že tamtudy pojedou a zakřičej na nás, až k místu dorazí. Zbývalo už jen, abych se se všemi domluvil, že je budu na tom místě oslepovat zábleskem a být připravený až tamtudy pojedou. Při plném denním světle jsem s sebou měl dva blesky Digitalis Pro T600, dva reflektory 16,5cm a odpalovače TR-HSS IV, které mi dovolují využívat vysokorychlostní synchronizaci, a zároveň se vše vešlo do jedné tašky.

Nastavení blesků

Představte si, že jste ve studiu a fotíte klasický portrét, jen na rychlou závěrku. Přesně tak. Stojíte uprostřed lesa a je to naprosto to samé. Rozestavil jsem tedy blesky Digitalis Pro T600 s nasazenými základními reflektory. Jeden zepředu, aby od leva z mého směru nesvětloval tak nějak celek cyklisty. Sranda je, že jsem se snažil jen odhadnout, kudy zhruba poletí, jak daleko bude při výskoku a do těch míst jsem zhruba namířil blesky. Druhý blesk jsem položil na zem, vedle skokánku, aby svítil jezdcovi ze země do zad a vytvářel konturu. Do obou blesků bylo potřeba zapojit přijímače TR-HSS 4 a nastavit je na stejný kanál, který je na  vysílači zapojeném v sáňkách fotoaparátu. Po aktivaci HSS už jsem mohl používat rychlost závěrky nad 1/200, což je opravdu potřeba, protože ke ztmavení okolního prostředí za plného světla je rychlejší závěrka zapotřebí. Ano, mohl jsem to dohnat clonou, ale chtěl jsem les v pozadí trochu rozostřený.

Příprava


Tentokrát jsem použil manuální nastavení fotoaparátu, jelikož fotoaparát neví, jakou silou blesk blýskne, musím mu to už „říct“ já. Opět jsem využil zbytku volného času, postavil na místo kolegu. Nejdříve jsem si nastavil velmi tmavou expozici, abych měl zachované určité detaily, bylo vidět, že je fotografie focená v lese, ale aby pozornost zachytil až nasvícený cyklista. 

Když jsem měl fotografii tak tmavou, jak jsem chtěl, už jsem jen přidal blesky, a jak tam kolega stál, mohl jsem si podle něj doladit intenzity světel. Nakonec tedy vyšlo nastavení 1/1250s, clona f/4 a ISO 100. Zbytek tmavého snímku v lese jsem zesvětlil blesky. Samozřejmě byly zapotřebí opravdu mírné úpravy expozice v průběhu focení, měl jsem ale jen jeden průjezd, jednu šanci to vyfotit, příprava tedy byla nesmírně důležitá. Výsledek posuďte sami.

Image 5 1/1000; f/4,5; ISO 100; fotograf: Jan Novák

Jan Novákproduktový specialista - Studiové vybavení
Nechci, aby mi cokoliv uteklo
Zde se můžete přihlásit k odběru akcí a novinek v našem sortimentu
- odhlásit se můžete jednoduše.

Registrací souhlasím se zpracováním osobních údajů.