Stanislav Petera - Příběh pěti fotografíí
Zakázané království Lo
Vysoko v Himalájích, za mnoha horskými sedly, řekami i údolími existuje království. Zakázané království. Lidé tam dosud žijí jako ve středověku. Domy staví z bláta, slámy a kamene, vaří na ohni a obživu si obstarávají vlastníma rukama. V království Lo je klášter. Posvátné místo, kde mniši tráví život v rozjímání, meditacích a hledání boha. A přesně tam se odehrává náš příběh. Příběh o mladém mnichovi, který po dlouhých strastech a utrpení konečně dorazil do posvátného chrámu.
Focení probíhalo v Nepálu, ve skutečném zakázaném království Lo Manthang. Týden cesty džípem tam, týden cesty zpátky, dva dny focení. Výšková nemoc, spánková deprivace, nekončící stres. Ale taky zážitek na celý život.
Neporažený
Bezejmenný bojovník. Dlouhé roky putuje Čínou a vyzývá na souboj vyhlášené mistry. Nikdo ho dosud neporazil. Nikdo se ho ani nedotkl. V jeho stopách zůstávají mrtví i zranění, ale klid duše, který tak zoufale hledá se nedostavuje.
Za těmito fotkami jsme se vydali do čínského historického města Fenghuang. Hned po příletu nás přivítaly davy lidí, vánoční výzdoba a nechutný puch místní ‘lahůdky’ - lisovaných říčních řas. Během dvou dní jsem musel najít přesné lokace na focení, zajistit modely a kostýmy a připravit storyboardy. Na toto focení jsme vstávali kolem druhé hodiny ráno. Ještě za tmy jsme připravili scénu, nasvítili jí a s rozbřeskem vyfotili. Doteď jde o jednu z mých nejoblíbenějších fotek.
Pustina
Ocelové město, ukryté hluboko v Pustině. Město, které stráží andělé, radiace, ale hlavně všudypřítomná smrt. Smrt na všechny způsoby. Strašlivý mráz, otrávená voda a jedovatý vzduch. Poslední město na celém světě, kde ještě hoří ohně.
V této sérii jsem si poprvé zkusil opravdu velké focení. Přes třicet modelů, několik aut plných filmových světel, kostýmy, oheň, dým a post-apokalyptické vozy. To všechno bylo třeba poskládat tak, abychom mohli odvyprávět příběh o konci civilizace. Pro mě měsíc příprav, dva dny focení, měsíc retuší. A zkušenost k nezaplacení.
Lesní bůh
Zdroje inspirace k focení jsou různé. Někdy mě inspiruje lokace, jindy film a někdy si prostě chci vyzkoušet něco nového. Jako tady. Chtěl jsem na focení zkusit postavit něco velkého. Objekt, kulisu nebo rekvizitu, na které bych se vymanil ze světa Photoshopu a přesunul se do reality. Vymýšlet, plánovat, stavět a fotit je totiž o tolik zábavnější než sedět…a montovat.
Příběh, který jsem tady chtěl ztvárnit je o dobrodruzích z počátku dvacátého století a jejich setkání s lesní bytostí. Lesním bohem. Odehrává se hluboko v šumavských hvozdech a základem je samozřejmě lesní bůh. Toho jsme během tří dlouhých dní postavili z drátěné konstrukce, obalené většími, a nakonec i malými větvemi. Pak už stačí přidat jen pár modelů v kostýmech, trochu mlhy a fotka je na světě.
Metro
Jsou místa, kam je velmi těžké se dostat. Ne jako občan, jako na focení. A jedno takové místo je pro mě metro. Dlouhé roky jsem si chtěl půjčit na focení metro. Pronájmy metra se ale pohybují v takových řádech, že jsem si musel nechat zajít chuť. Naštěstí jsem se v posledním roce dostal k focení pro Policii. A takoví policisté mohou dělat věci, o kterých se normálnímu fotografovi ani nesní. Takže jsme si půjčili nejen metro, ale i staré sovětské vagóny, pár modelek, celý taktický tým a hromadu komparzu. A já si splnil sen.
GALERIE
