Míle a míle do Hahnemühle
Stejně jako dlouhá a trnitá byla cesta Hahnemühle papírů k českým tiskomilcům, tak ještě těžší a delší byla cesta k získání certifikace. Samozřejmě, na tyto papíry můžete tisknout i jako hobík, ale pokud máte tiskárnu na profesionální bázi, pak je označení Certifikované studio Hahnemühle z jedné strany určitá symbolika pro zákazníky – „tady to myslíme vážně a umíme to“ a ze strany tiskařů se jedná o jakési stvrzení autoritou, že naše pachtění, snažení, entusiasmus, určitá směs talentu a umu byla napřímena správným směrem, kde došla uznání.
To vše by ale nebylo dosaženo bez nehynoucí podpory společnosti FOMEI, v čele s Honzou Kaiserem, který do toho dává nejen znalosti, ale hlavně to pověstné srdíčko. Díky tomu se stalo, že v České a Slovenské republice naleznete celkem 9 tiskařských mistrů, jejiž profesionalita nese stvrzení od komise z Hahnemühle.
V Česku to jsou ACROBAT studio s.r.o., FOTOGRAFIKS s.r.o., PICTOART, slachta.gallery s.r.o. a TISK 64. Na Slovensku pak Bright, s.r.o., Pictonica, slachta.gallery a TYPOSET, s. r. o. Ve vysoké kvalitě zpracování však dostanete materiály Hahnemühle i u Foto Škoda, která i přes chybějící certifikaci (prozatím), udělala pro kvalitní fotografie v našich zemích obrovský kus práce.
V Česku to jsou ACROBAT studio s.r.o., FOTOGRAFIKS s.r.o., PICTOART, slachta.gallery s.r.o. a TISK 64. Na Slovensku pak Bright, s.r.o., Pictonica, slachta.gallery a TYPOSET, s. r. o. Ve vysoké kvalitě zpracování však dostanete materiály Hahnemühle i u Foto Škoda, která i přes chybějící certifikaci (prozatím), udělala pro kvalitní fotografie v našich zemích obrovský kus práce.
A tak se stalo, že vybraných sedm VIP zpracovatelů materiálů Hahnemühle dostalo pozvání k prohlídce manufaktury Hahnemühle. Nasát trochu té vůně, podívat se zblízka, kouknout na tu alchymii, jak jsme vtipkovali cestou v autech i na pravidelných zastávkách dlouhé cesty do německého Dasselu. Představy byly velmi romantické, neboť jsme jeli do papírny, která patří k nejstarším na světě. Každý z nás viděl na Youtube kdeco, od japonských ručních výrob čehokoliv, až po moderní továrny vyrábějící například Porsche. Sázeli jsme na Japonce a těšili se na starou Manufakturu, jakýsi skanzen, kde snad ranní směna bude nosit vodu ve vědrech od pramene každé ráno na seřazené formanské vozy a ve starobylém mlýně se znakem kohouta v šest ráno prořízne vzduch ostrý zvuk píšťaly signalizující, že kádě jsou naplněny a parní pohon roztáčí archaické stroje.
Bylo to však fantazírování, které s příjezdem k bráně vzalo za své jak domeček z karet. Ano, fabrika něco pamatovala, ale let to bylo tak 40, nikoliv 400. Vstoupili jsme do moderní budovy, která z moderních materiálů vytvářela iluzi kamenného stavení, přivítali nás Stefan s Michaelem, kteří se o nás od certifikace starají. Michael rozhodil rukama a naznačil nám, že tady někde stál ten původní mlýn, támhle co je ten kámen ústila voda a jdeme se podívat do manufaktury.
Přejít dvakrát silnici bez přechodu v Německu není problém, takže za okamžik stojíme před expediční budovou, na které nás krom milovaného loga s kohoutem zaujme pracovní doba. Je sedmihodinová. Tedy od pondělí do čtvrtka, v pátek jen na 4 hoďky a marš domu na oběd. Holt západní Německo a možná odbory, tady se dá žít…
Cestou do areálu procházíme zatáčkou, kterou nenávidí všichni kamioňáci, kteří vozí surovinu dovnitř a výrobky ven. Nedivím se, ony ani ty silničky od dálnice nejsou extra široké, ale na druhou stranu to přispívá k puncu luxusu, člověk si alespoň uvědomí, že krása se rodí v bolesti. V plechové stodole vidíme vysoké věže jakoby obrovských archů akvarelových papírů. Ale z boku je nápis Made in USA. Jedná se o balíky s nejlepší světovou celulózou, jednou ze vstupních surovin při výrobě papíru. Přecházíme do haly s formátovacími stroji, prosklená, nasvětlená, všude role a archy papíru. Něco, jako ve slavném filmu Rozpuštěný a vypuštěný, akorát místo kachen, je všude papír. Tuny papíru. Na druhou stranu, jsme v papírně, že ano?
OK, ale my chceme vidět tu výrobu, a to všechno a… Zkrátím to, viděli jsme, kde se seká vstupní surovina, viděli jsme, kde se mísí, viděli jsme stovky metrů trubek, kádí, řídící centrum – se spořiči obrazovky a čtyři velmi příjemné zaměstnance, kteří nás drželi pěkně v houfu, abychom se někde „nezatoulali“. Fotit jsem mohl cokoliv, co nám ukázali, ale nebylo toho moc. A je to vlastně logické, je to stejné, jako když navštívíte jakoukoliv světovou výrobnu, ten jejich úspěch, zůstal a zůstane utajený. Není pro cizí návštěvníky.
Bylo to však fantazírování, které s příjezdem k bráně vzalo za své jak domeček z karet. Ano, fabrika něco pamatovala, ale let to bylo tak 40, nikoliv 400. Vstoupili jsme do moderní budovy, která z moderních materiálů vytvářela iluzi kamenného stavení, přivítali nás Stefan s Michaelem, kteří se o nás od certifikace starají. Michael rozhodil rukama a naznačil nám, že tady někde stál ten původní mlýn, támhle co je ten kámen ústila voda a jdeme se podívat do manufaktury.
Přejít dvakrát silnici bez přechodu v Německu není problém, takže za okamžik stojíme před expediční budovou, na které nás krom milovaného loga s kohoutem zaujme pracovní doba. Je sedmihodinová. Tedy od pondělí do čtvrtka, v pátek jen na 4 hoďky a marš domu na oběd. Holt západní Německo a možná odbory, tady se dá žít…
Cestou do areálu procházíme zatáčkou, kterou nenávidí všichni kamioňáci, kteří vozí surovinu dovnitř a výrobky ven. Nedivím se, ony ani ty silničky od dálnice nejsou extra široké, ale na druhou stranu to přispívá k puncu luxusu, člověk si alespoň uvědomí, že krása se rodí v bolesti. V plechové stodole vidíme vysoké věže jakoby obrovských archů akvarelových papírů. Ale z boku je nápis Made in USA. Jedná se o balíky s nejlepší světovou celulózou, jednou ze vstupních surovin při výrobě papíru. Přecházíme do haly s formátovacími stroji, prosklená, nasvětlená, všude role a archy papíru. Něco, jako ve slavném filmu Rozpuštěný a vypuštěný, akorát místo kachen, je všude papír. Tuny papíru. Na druhou stranu, jsme v papírně, že ano?
OK, ale my chceme vidět tu výrobu, a to všechno a… Zkrátím to, viděli jsme, kde se seká vstupní surovina, viděli jsme, kde se mísí, viděli jsme stovky metrů trubek, kádí, řídící centrum – se spořiči obrazovky a čtyři velmi příjemné zaměstnance, kteří nás drželi pěkně v houfu, abychom se někde „nezatoulali“. Fotit jsem mohl cokoliv, co nám ukázali, ale nebylo toho moc. A je to vlastně logické, je to stejné, jako když navštívíte jakoukoliv světovou výrobnu, ten jejich úspěch, zůstal a zůstane utajený. Není pro cizí návštěvníky.
Ale viděli jsme díky bohu spuštěnou fine artovou linku. Její rychlost oproti standardní výrobní lince na obyčejnější papír je zhruba desetinová, stejně tak kapacita. V produkci fine art materiálu je až neuvěřitelné množství ruční práce, od přípravy surovin, jejich dávkování, kontrolu směsi, po obsluhu této linky až po první výstupní kvalitu. Všude jen lidský um, oči a ruce. Neuvěřitelné. Ale díky pomalému chodu vidíte, jak se surovina na táhne na válec s drátěným sítem nesoucí logo Hahnemühle, z něhož se na konci stane slepotisk, jak se listy změnou rychlosti průběhu mezi filcovými válci oddělují jeden od druhého a díky lehkému nakrojení v předchozím kroku dělají ty vysněné otrhané okraje. Vidíte jak se vodnatá kaše stává pomalu schnoucím listem a točí se nahoru, dolu, skrz horkého lisu až doputuje k výstupním kontejnerům, kam jednotlivé řady padají. Ovšem nikoliv osamoceně, v cestě jim stojí bedlivá stráž v podobě mladého muže, který sem tam sáhne po nějakém listu, neboť jeho vycvičené oko odhalilo nějakou nedokonalost.
Tyto nepovedené listy se vracejí na počátek výrobního procesu, protože výroba striktně dbá na ekonomiku a hlavně ekologii. Papírna, jak můžete konec konců vidět i u nás ve štětí potřebuje velký zdroj vody. Pro klasický papír, obyčejný karton, atd postačí voda z Labe, ale fajnovost papírů Hahnemühle potřebuje kvalitní vodu. Něco jako palírna skotské, nebo pivovar – a propos, pivovar. Součástí hospodaření s vodou je extrémní čistící stanice. Fabrika vodu nabere, použije pro výrobu, přefiltruje, vyčistí a vypustí zpět do říčky. A o 15 km níže po proudu z ní vaří lokální pivovar výborné pivo. Trochu jiný přístup, co říkáte?
Stejně tak elektrická energie. Hahnemühle bere certifikovanou zelenou energii od svého dodavatele. Já vím, v Česku máme miliony odborníků, co by mi to vyvrátili, ale po tom co jsme viděli a slyšeli, nemám jediný důvod jim nevěřit. Navíc platí za to daň z mého pohledu obrovskou, množství po cestě viděných větrníků je až děsivé.
Při představování nejnovějších přírůstků v řadě fine art médií, pro jejiž výrobu slouží vlákna z rychle obnovitelných zdrojů – cukrová třtina, konopí, bambus, dostáváme fascinující náhled pod pokličku. Výroba papíru může být i o vysoké vědě, která řeší délku a tloušťku dřevěných vláken a jejich řazení v mase, ze které se stříká směs na drátěné válce a tvoří se listy, či role. Obrovský kus práce odvedl zdejší tým vedený právě Stefanem v oblasti minimalizace bělících složek v papíru (OBA), po dvaceti letech je díky výzkumu odolnost tisků na Hahnemühle materiálech naprosto fenomenální. Samozřejmě pouze v případě, že tisknete ve studiu, které to umí. Zkazit se dá i špičkový kus masa, když ho vezme do ruky lajdák.
Neuvěřitelně drahý a rozsáhlý obor odvedeného výzkumu tak pomáhá manufaktuře i v druhé části jejích aktivit, což jsou nejrůznější filtry pro laboratorní přístroje. A nemluvím zde o filtrech ledajakých, jedná se o aktivity vědních týmů pracujících na výzkumech leků, lidského genomu a dalších fantastických oblastech. S ohledem na střípek, který nám byl ukázán se až tajil dech nad tím záběrem.
Pro nás ale i nadále zůstává srdci nejbližší rovnice, kterou Stefan s Michaelem zmínili na počátku prezentace: DĚLÁME UMĚNÍ! Dáváme široké paletě umělců do rukou paletu materiálů, na kterých vznikají jejich ojedinělá díla. Ať již ve sféře výtvarné, tak ve sféře fotografické a grafické. A pod to se s hrdostí podepisuji, neboť i my jsme součástí této umělecké rodiny. Jsme nositeli kvality, kterou vyrábí prastará manufaktura uprostřed Německa. Jsme vázání jasnými pravidly, ale nejsme omezeni v rozletu, tvorbě a fantazii.
Tyto nepovedené listy se vracejí na počátek výrobního procesu, protože výroba striktně dbá na ekonomiku a hlavně ekologii. Papírna, jak můžete konec konců vidět i u nás ve štětí potřebuje velký zdroj vody. Pro klasický papír, obyčejný karton, atd postačí voda z Labe, ale fajnovost papírů Hahnemühle potřebuje kvalitní vodu. Něco jako palírna skotské, nebo pivovar – a propos, pivovar. Součástí hospodaření s vodou je extrémní čistící stanice. Fabrika vodu nabere, použije pro výrobu, přefiltruje, vyčistí a vypustí zpět do říčky. A o 15 km níže po proudu z ní vaří lokální pivovar výborné pivo. Trochu jiný přístup, co říkáte?
Stejně tak elektrická energie. Hahnemühle bere certifikovanou zelenou energii od svého dodavatele. Já vím, v Česku máme miliony odborníků, co by mi to vyvrátili, ale po tom co jsme viděli a slyšeli, nemám jediný důvod jim nevěřit. Navíc platí za to daň z mého pohledu obrovskou, množství po cestě viděných větrníků je až děsivé.
Při představování nejnovějších přírůstků v řadě fine art médií, pro jejiž výrobu slouží vlákna z rychle obnovitelných zdrojů – cukrová třtina, konopí, bambus, dostáváme fascinující náhled pod pokličku. Výroba papíru může být i o vysoké vědě, která řeší délku a tloušťku dřevěných vláken a jejich řazení v mase, ze které se stříká směs na drátěné válce a tvoří se listy, či role. Obrovský kus práce odvedl zdejší tým vedený právě Stefanem v oblasti minimalizace bělících složek v papíru (OBA), po dvaceti letech je díky výzkumu odolnost tisků na Hahnemühle materiálech naprosto fenomenální. Samozřejmě pouze v případě, že tisknete ve studiu, které to umí. Zkazit se dá i špičkový kus masa, když ho vezme do ruky lajdák.
Neuvěřitelně drahý a rozsáhlý obor odvedeného výzkumu tak pomáhá manufaktuře i v druhé části jejích aktivit, což jsou nejrůznější filtry pro laboratorní přístroje. A nemluvím zde o filtrech ledajakých, jedná se o aktivity vědních týmů pracujících na výzkumech leků, lidského genomu a dalších fantastických oblastech. S ohledem na střípek, který nám byl ukázán se až tajil dech nad tím záběrem.
Pro nás ale i nadále zůstává srdci nejbližší rovnice, kterou Stefan s Michaelem zmínili na počátku prezentace: DĚLÁME UMĚNÍ! Dáváme široké paletě umělců do rukou paletu materiálů, na kterých vznikají jejich ojedinělá díla. Ať již ve sféře výtvarné, tak ve sféře fotografické a grafické. A pod to se s hrdostí podepisuji, neboť i my jsme součástí této umělecké rodiny. Jsme nositeli kvality, kterou vyrábí prastará manufaktura uprostřed Německa. Jsme vázání jasnými pravidly, ale nejsme omezeni v rozletu, tvorbě a fantazii.
Máme otevřenou náruč a poskytujeme úžasnou nabídku materiálů, které vás budou skvěle reprezentovat. Fotografie a digitální grafiky můžete mít v počítači. Můžete je promítnout na monitoru, na televizi, nebo třeba na plátno pomocí projektoru. Ale to vše je pouze jepičí využití jejich potenciálů, neboť obrazové ztvárnění vaší reality, či fantazie potřebujete zhmotnit, vdechnout mu život a vyslat ho na cestu.
A je jedno, jestli je to cesta ke koncovému klientovi, radost pro maminku, nebo babičku, časový otisk rodiny do střežené krabice vzpomínek, nebo výtvor jako umělecké dílo na výstavu, či prodej. Certifikovaná studia Hahnemühle vám nabízí pomocnou ruku nejen v poradenství, jaký materiál a formát zvolit, ale zároveň jsou garantem přenosu dat do podoby tisku v maximální současné kvalitě a zároveň zárukou, že se z díla, nebo obyčejné fotky bude radovat i následující generace.
A je jedno, jestli je to cesta ke koncovému klientovi, radost pro maminku, nebo babičku, časový otisk rodiny do střežené krabice vzpomínek, nebo výtvor jako umělecké dílo na výstavu, či prodej. Certifikovaná studia Hahnemühle vám nabízí pomocnou ruku nejen v poradenství, jaký materiál a formát zvolit, ale zároveň jsou garantem přenosu dat do podoby tisku v maximální současné kvalitě a zároveň zárukou, že se z díla, nebo obyčejné fotky bude radovat i následující generace.
Úplně jsem po cestě přeskočil druhou možnost – vytisknout to nějak, hlavně levně… U dokumentů asi v pořádku, u lidí a obrazů kterých si vážíte, je to ovšem skoro nepřípustné. Protože kvalitní tisk na materiálu, který přežije dlouhá desetiletí, je poznat první pohled. Pro znalce vždy a pro laika taky. Takový tisk totiž vždy vypadá fantasticky! Stejně jako je fajn mít svého lékaře a zubaře, pokud jste umělec, či umělkyně, je dobré mít i svého tiskaře!
Přeji vám mnoho štěstí a šťastnou ruku při výběru.
Boris Stojanov
TISK 64, Mělník
